Koukej, ODS, holala, kam to vede Fiala

ODS v dnešní podobě se nedokáže razantně prosadit a omezuje se pouze na občasná mdlá vystoupení svého předsedy Fialy. Ten když chce dokázat svou rozhodnost, bouchne pěstičkou do stolu a - zopakuje názor kolegů z TOP 09.

Před 20-25 lety, v době Klausovy vlády, byly jednotlivé osobnosti vedení ODS, členové vlády i mnozí z poslanců všeobecně známi, jejich veřejná vystoupení v médiích sledována a dokázali je přetavit ve vysoké zisky ve volbách, které tak zrcadlily jejich tehdejší oblíbenost a důvěryhodnost. Typické a do jisté místy obdivuhodné bylo, že v programu nabízela pro pravicového voliče zajímavá, přitom pro ostatní nepopulární nebo kontroverzní témata. Mívala však takovou podporu, že si na nich přesto mohla dovolit trvat a ustát případný výkyv preferencí. Strana se už od začátku své existence soustředila prioritně na ekonomická témata, která v době budování kapitalismu v Čechách považovala za nejpodstatnější. Ostatní, pro ekonomy jen obtížně měřitelné oblasti života typu kultura nebo životní prostředí, považovala jen za okrajové, takřka za nutné zlo odčerpávající finance nevhodným směrem a tato křesla házela jako kosti koaličním partnerům. 

Po sarajevském atentátu ze strany přehlížených koaličních partnerů a krátké úřednické vládě se po patových volbách 1998 vlády ujal Miloš Zeman, když s Václavem Klausem uzavřel tzv. opoziční smlouvu. Rozdělení pozic s jistou dohodou o neútočení mezi tehdy největšími stranami se ujalo a velice si jej oblíbili zejména někteří politici v regionech. Během let této "dělbě moci" dodali svou osobitou tvář, jejíž pravou podobu rozplétají soudy ještě v dnešní době. Místní šíbři regionálního formátu dokázali na volené funkce prosadit vhodné tvárné jedince, kteří byli schopni a ochotni prosazovat projekty a přidělování jejich realizace předem pečlivě vybraným firmám. Namísto toho, aby opozice plnila úlohu kontrolní, dopouštěla se spíše spolupodílnictví na rozebírání krajského a obecního majetku, zneužívání nejrůznějších dotací nevyjímaje.

Odchod Václava Klause za jeho vysněnou hvězdou, úřadem prezidenta zeměkoule, neznamenal v prvopočátku pro stranu nijak osudovou ránu. Širší vedení, desítky dosti známých osobností z regionů i poslanci obou komor parlamentu byli v té době zárukou, že strana je na všechny veřejné funkce schopna dosadit sportovní terminologií řečeno ne pouze jeden elitní, ale klidně i dva tři rezervní týmy. Možná kdyby tehdejší volbu nového předsedy vyhrál Evžen Tošenovský nebo někdo jiný, mohla se strana ubírat jiným, nadějnějším směrem. Mirek Topolánek se prezentoval jako "chlap s gulami", postupem času se však začal chovat spíše jako ta zbývající část zmíněného orgánu.Roku 2006 dokázal historicky nejlepším výsledkem 35,38% hlasů po osmi letech vrátit vládu do rukou pravice a ukončit tak levicový experiment se zadlužováním budoucích generací. Po nástupu finanční krize se ale v plné nahotě projevilo, jak nepřipravená na takovou situaci bylaekonomika země, zadlužená po předchozím neefektivním řízení ze strany ČSSD. Propad všech ekonomických ukazatelů následovala oranžová tsunami v podobě výsledků krajských voleb, oznamující tak drtivou realitu propadu obliby pravicové vlády. Pro voliče nepochopitelná neschopnost právě pravicové vlády účinně reagovat na výkyvy ekonomiky, morální poklesky premiéra, roztahovačnost pidistrany zelených, postupné odhalování praktik lobistů typu Dalíka, jejich provázanost na fungování řady státních institucí a jejich finančních toků - jasná jízdenka do pekla a očekávaný odchod do opozice. Instalování tichého a nekonfliktního Petra Nečase do čela se zdálo být jako dobrá protiváha toho, jak do té doby působil, choval se a jednal Topolánek. Očekávaný propad ve volbách nastal, předseda ČSSD Paroubek se ale svou namyšlenostíneočekávaně připravil o možnost návratu na trůn, když na poslední chvíli dokázal prošustrovat nabytý náskok avizovaný v preferencích. ODS dokázala slepit do té doby nezvyklou koalici, která jakžtakž fungovala i když připomínala jízdu na centrifuze. Nečas musel lavírovat mezi nezralostí VV a vyrůstajícím Kalouskem, vše ale přestal zvládat, když na něho prasklo, že "tichá voda břehy mele" a "odříkaného největší krajíc". Čtyřnásobný otec se nám zamiloval do sekretářky a místo mozku začal myslet jiným orgánem. Pro svůj rozvod dokázal zřejmě zneužít i tajnou službu a své rozhodovací pravomoci premiéra přesunul do kanceláře a rukou své milé. Spolu s aférami politického novotvaru Věcí veřejných toho už bylo opravdu moc a předčasné volby byly jediným možným konstruktivním řešením vzniklého chaosu. Voliči si pamatují, kdo je v minulosti zklamal a dávají to konečně stranám takzvaně sežrat. Modří zažívají jen ve větší míře to, co v dlouhodobém horizontu postupně hrozí i jejímu bývalému největšímu konkurentovi, ČSSD. Volební výsledek 7,72% v roce 2013 byl pro ODS historický propadák, strana od této doby nedokázala významněji zabodovat ani v komunálních, senátních a krajských volbách. Řadu kandidátů dříve známých jmen voliči vykroužkovali, stranu postihla personální nouze a ani programová nabídka nedokáže zaujmout jako kdysi před lety. Víc hlav víc ví, ale pokud ani ty hlavy už není kde brát...Koho by při Topolánkově nástupu k moci napadlo, že v roce 2017 bude strana na okraji zájmu bojovat možná i o pouhou přítomnost v parlamentu. Nyní jsem se přistihl, že ze současného vedení registruji pouze předsedu, na netu jsem si musel dohledat zbytek jeho stínů. Evžen Tošenovský a Jan Zahradil jsou jediní, které pamatuji z dobrých časů strany s modrým ptákem ve znaku, která se kdysi chlubila členskou základnou o 25 tisících členech. Tatam je bývalá široká paleta odborníků a veřejných sympatizantů z nejrůznějších oblastí našeho života, kteří se k ODS hrdě hlásili a byli ochotni za ni i kandidovat. Proti takto zásadově se profilující straně hovoří i současný celoevropský příklon k sociální rovnosti a unijní jednotvárnosti, který pravicovým stranám tohoto typu nikde v Evropě aktuálně nepřeje. I u nás je patrný příklon voličů ke středovým stranám, které společnost tolik nepolarizují svou rétorikou a dokáží tak oslovit různé cílové skupiny, které by se třeba před 10 nebo 20 lety v portfoliu voličů jedné strany ani náhodou nesešli. Taková krajní pravice vždy jistou část posluchačů najde a s imigračními problémy Evropy poslední doby tak trochu logicky posiluje, ODS se však naštěstí nechce stát takovou populistickou xenofobní stranou, to by pro ni znamenalo odklon posledních pravověrných voličů a možná i definitivní zánik. Pokud Fiala stranu nedostane do Parlamentu, bude to rána pro českou pravici, ze které se bude těžko a hlavně dlouho vzpamatovávat. Otázka je, s kým a hlavně čím si troufne voliče oslovit, protože zatím jeho vyhlídky moc dobré nejsou. Zatím se omezuje na dětinské pokřikování fistulkou odněkud zezdola na současné úspěšné konkurenty, okopávání jejich kotníků a házení bahna, takový je současný smutný stav strany bez silného lídra a stěžejního tématu. Mít jako hlavní nebo dokonce jediný bod zrušení EET je na historicky tak úspěšnou stranu přeci jen uboze málo.